Základní očkování proti Covid19 a očkování 3. posilovací dávkou
Covid19 - informace pro pacienty
Očkování proti chřipce 2021

Očkování - vakcíny

Žloutenka - hepatitida typu A a B

Jde o zánětlivé onemocnění jater převážně virového původu. Žluté zbarvení kůže je příznak, který hepatitidu může a nemusí doprovázet a zároveň se může objevit v řadě jiných onemocnění (jater, žlučníku a slinivky břišní).  Nejdůležitější z této skupiny jsou viry vyvolávající virové záněty jater. Jsou označovány písmeny A, B, C, D a E a vyvolávají stejnojmenné hepatitidy – žloutenky.

Žloutenka A, hepatitida A se označuje jako infekční žloutenka nebo "nemoc špinavých rukou". Přenáší se zejména fekálně-orální cestou, ostatní druhy přenosu jsou vzácné. Projevuje se většinou mezi 15 a 45 dnem od nákazy. Často probíhá akutně, jako chřipka. Příznaky hepatitidy mohou být tmavá moč a světlá stolice, zažloutlá bělma a kůže, únava, zvýšenou teplotou, bolestmi svalů, bolestmi kloubů, nevolností, zvracením a další. Virus vniká do těla nejčastěji ústy. Infikovaný člověk vylučuje viry stolicí. K šíření virové hepatitidy A významnou měrou přispívá nedostatečná osobní hygiena. Často nelze přenosu HAV předejít ani dodržováním základů osobní hygieny. V riziku jsou cestovatelé do nejen do exotiky. K nákaze nejčastěji dochází infikovanými potravinami, z kostek ledu v nápojích připravených z infikované vody, z nedostatečně tepelně zpracovaných ryb nebo mořských živočichů Naštěstí existuje možnost aktivní obrany. Hepatitidě typu A můžete účinně předejít očkováním.

Žloutenka B, Hepatitida B je závažná infekce jater způsobená virem hepatitidy typu B. Virus žloutenky typu B je 100× nakažlivější, než virus HIV a šíří se stykem s krví nebo jinými tělními tekutinami nakažené osoby, především spermatem a poševním sekretem, také slinami a z nemocné matky na novorozené dítě. K nákaze může dojít od akutně nemocného nebo chronického nosiče viru.

Inkubační doba je v případě hepatitidy B 4 týdny až 6 měsíců. Po jejím uplynutí má mnoho lidí pouze mírné příznaky podobné chřipce, jako je únava, slabost, nechutenství, nevolnost, vyrážka, žluté zbarvení kůže a očního bělma, tmavá moč a světlá stolice. Někteří nemocní se zcela neuzdraví a nemoc trvá v tzv. chronické formě, často bezpříznakově. Může dojít k rozvoji jaterní cirhózy a rakoviny jater. Nejúčinnější ochranu proti hepatitidě typu B poskytuje očkování. V souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace je toto očkování v České republice od roku 2001 zařazeno do dětských očkovacích programů. Očkují se kojenci v 1. roce života a děti ve věku 12 let.

Zánět mozkových blan, meningitidy

Očkování proti meningokovým onemocněním na sérotypy A, B, C, Y, W. Aktuálně se používají už pouze tzv. konjugované vakcíny (antigen je navázán na nosič, pro vyvolání lepší imunitní odezvy). Starší oplysacharidové vakcíny se již pro Evropský trh nevyrábí. Vakcína proti sérotypu B je relativně nová (v ČR od roku 2015). Očkování je vhodné pro nejvíce ohrožené skupiny dětí (tj. do 1 roku, 15 - 18 let), dále pak pro mladé dospělé do 30 let, děti před nástupem do školy a osoby v oslabenou imunitou, např. po odnětí sleziny v jakémkoli věku. Očkují se také cestovatelé do endemických oblastí.

Tetanus

Tetanus je velmi vážné infekční onemocnění způsobené bakterií a především jejích neurotoxínem, která se běžně nachází v půdě.

Tetanus se projevuje generalizovanými křečemi a ztrátou koordinace. V začátku se objevují obtíže na obličejovém svalstvu, při otvírání úst, kdy nemocný nemůže otevřít ústa. Zvyšuje se tonus obličejového svalstva (risus sardonicus), šíje, zad a břicha (opistotonus). Nebezpečné je ochrnutí dýchacích svalů a může dojít k udušení. Inkubační doba je 3 až 21 dnů, Toxin produkovaný bakterií se šíří nervovými vlákny do mozku. Tetanus má až 50% smrtnost.

Očkování proti tetanu je v ČR povinné u dětí a  plošně se děje i u dospělých v intrevalu 10 až 15 let od předchozí dávky podle věku. V současné době se u přeočkování např. 29 letých osob plánujících rodinu používá kombinovaná vakcína proti tetanu, černému kašli a záškrtu. Pro cestovatele lze použít i kombinovanou vakcínu také s dětskou obrnou do zemí, kde je výskyt této infekční choroby.

Černý kašel

Černý kašel je akutní nakažlivé bakteriální onemocnění dýchacích cest postihující jak děti, tak dospělé osoby, velmi nebezpečný je u novorozenců a kojenců a starších osob s chronickými onemocněními. Očkování proti černému kašli bylo započato v ČR v roce 1958. Dnes jsou povinně očkováni novorozenci hexavakcínou a větší děti v 10 -11 letech. Je doporučeno také přeočkování dospělých alespoň 1x za život. Především u osob plánujích založení rodiny a u osob pečujích o kojence, nastávající praroče a podobně. Žena očkovaná před těhotenstvím chrání cca 2 měsíce po narození své dítě díky protilátkám. K dispozici je vakcína kombinovaná s tetanem a záškrtem, případně s dětskou obrnou. Očkování je vhodné i pro cestovatele.

Chřipka

Chřipka se vyskytuje celosvětově, ročně onemocní přibližně 10 až 15 procent populace. Typicky probíhá v epidemiích, ke kterým většinou dochází v chladném období roku. V Evropě vzniká obvykle na počátku kalendářního roku a zpravidla trvá 4 až 8 týdnů. Virus chřipky je v době epidemie dominantním etiologickým agens ve všech věkových kategoriích. Mimo chřipkovou epidemii lze virus chřipky ojediněle izolovat při sporadických onemocněních horních dýchacích cest. Odlišení těchto sporadických onemocnění od ostatních virových akutních respiračních infekcí je však možné pouze laboratorními testy.

Šíření chřipky
Šíření chřipky má obvykle explozivní charakter, zejména při nástupu epidemie. K přenosu dochází především kapénkovou infekcí. Vstupní branou infekce je výstelka nosohltanu a výjimečně i oční spojivky, což dokládá občasný záchyt viru i ve výtěrech ze spojivkového vaku. Inkubační doba je několik hodin až 5 dní, obvykle 1- 2 dny. U infekcí způsobených aviárními chřipkovými kmeny se předpokládá inkubační doba delší, 7-10 dní. Vzhledem k tomu, že chřipkový virus má schopnost vydržet aktivní i po určitou dobu mimo hostitelský organismus, je možné se nakazit i z předmětů, které jsou potřísněny sekrety nemocného (podání ruky, telefonní sluchátka, držadla v MHD, hračky, použité kapesníky…). Proto je v období zvýšeného výskytu respiračních onemocnění důležité pečlivě dbát na hygienu, zejména mýt si ruce mýdlem před jídlem, nemnout si oči a obličej.

Průběh onemocnění
Onemocnění chřipkou začne náhle, objeví se horečka (často i přes 39 °C). Ta bývá provázena zimnicí, bolestí svalů a kloubů a bolestí hlavy. S odstupem několika hodin se přidává suchý dráždivý kašel a pálení v krku. Na rozdíl od mnoha dalších nechřipkových respiračních onemocnění virového původu není u chřipky výrazná rýma, ačkoliv i zde může být značný individuální rozdíl v závislosti na vlastnostech vyvolávající varianty viru. Především u dětí se někdy mohou objevit i gastrointestinální projevy (průjem, zvracení). Horečka trvá obvykle tři dny, pak postupně během dalších dvou až třech dnů klesá. Postupně mizí také ostatní příznaky, nejdéle přetrvává kašel. Nápadná únavnost může trvat i několik týdnů.

Možné komplikace
Záludnost chřipky spočívá v tendenci ke vzniku komplikací, které dále zhoršují prognózu onemocnění. Komplikace mohou být primární, vyvolané virem chřipky, nebo sekundární, vyvolané druhotnou bakteriální infekcí. Mezi primární komplikace patří např. velmi závažný chřipkový zánět plic. Rozvíjí se krátce po začátku onemocnění, dochází k rychlému zhoršování kašle a celkového stavu nemocného. I při včasné intenzivní péči umírá až polovina pacientů. Primární chřipková pneumonie je naštěstí komplikace málo častá, může se však vyskytnout i u do té doby zdravého mladého člověka. Mezi další primární chřipkové komplikace patří myokarditida, perikarditida, myositida často provázená myoglobinurií, encefalitida nebo meningitida. Druhotná bakteriální infekce vzniká v důsledku rozsáhlé destrukce epitelu dýchacích cest způsobené virem chřipky. Mikrobi tak mají otevřenou cestu k průniku do dolních dýchacích cest, což může vést k bakteriální pneumonii. Zánět plic bývá častější u starších dospělých. U dětí se naproti tomu častěji vyskytuje zánět středního ucha nebo zánět vedlejších dutin nosních.

Metody kontroly infekce
Důležitým nástrojem kontroly infekce je laboratorní diagnostika chřipky a dalších respiračních virových patogenů. Jednotlivé metody slouží buď k pomnožení viru ve vhodné buněčné kultuře a jeho následné identifikaci, anebo k přímé či nepřímé detekci některé z částí virionu. Materiálem vhodným k vyšetření je nazofaryngeální výtěr, nazofaryngeální aspirát, endotracheální a bronchoalveolární laváž, u pitevních materiálů část trachey s bifurkací bronchů nebo plicní tkáň z okraje pneumonického ložiska, eventuálně mozkomíšní mok, mozková tkáň, konjunktivální stěr, výjimečně také stolice u atypických forem infekce. Alternativní cestou diagnostiky je stanovení hladiny protilátek proti konkrétnímu infekčnímu agens v akutním a rekonvalescentním séru pacienta.

Očkování proti chřipce
Obecně platí, že každoroční očkování proti chřipce je doporučeno osobám, u kterých je žádoucí snížit pravděpodobnost chřipkové infekce a jejích závažných komplikací. Podstatou očkování je vytvoření protilátek proti chřipkovým antigenům, které jsou součástí očkovací látky. Antigenní složení chřipkových vakcín je každoročně upravováno podle doporučení Světové zdravotnické organizace, které je pro výrobce závazné. Až na výjimku u intradermální vakcíny obsahuje každá dávka vakcíny 15 μg hemaglutininu tří nejčastěji se vyskytujících typů viru chřipky: A (H3N2), A (H1N1) a B.

Účinnost protichřipkové vakcíny závisí na antigenní podobnosti kmene viru ve vakcíně s aktuálně cirkulujícími viry. Při změně v antigenicitě nemusí zabránit vzniku onemocnění, sníží však závažnost infekce a zmenší procento komplikací a úmrtí. Očkování vede ve všech věkových skupinách k výraznému snížení výskytu onemocnění chřipkou a ke snížení návštěv lékaře. U zdravých dospělých v 70 až 90 procentech zabrání onemocnění, u starších osob snižuje potřebu hospitalizace pro pneumonii a chřipku o 30 až 70 procent a riziko úmrtí až o 80 procent. Dále též snižuje výskyt zánětu středního ucha u dětí.

Vakcíny se podávají pomocí intramuskulární nebo subkutánní injekce, případně intradermální aplikací. Nejvhodnější je doba před začátkem chřipkové sezóny. Ideálním termínem pro očkování je říjen a listopad.

Rakovina děložního čípku, HPV infekce

Na vzniku rakoviny děložního čípku se podílí infekce některými typy tzv. vysoce rizikových lidských papillomavirů (HPV), nejčastěji pak typy 16 a 18. Tyto viry jsou přenášeny hlavně pohlavním stykem. Infekce lidskými papillomaviry často probíhá zcela bezpříznakově, proto mnoho lidí, kteří jsou přenašeči HPV o svém nosičství vůbec nevědí.

Princip očkování proti rakovině děložního čípku spočívá v navození tvorby protilátek proti rizikovým typům lidských papillomavirů. Očkování nechrání před všemi typy papillomavirů, ale navozuje tvorbu protilátek proti těm typům HPV, jejichž souvislost s rozvojem rakoviny děložního čípku je prokázána v největším procentu případů, tj. proti typům 16 a 18.

Břišní tyfus

Břišní tyfus je rozšířený ve všech zemích s teplým klimatem a nízkým hygienickým standardem. Celosvětově je odhadován výskyt onemocnění na 16 milionů nových případů ročně a 600 tisíc souvisejících úmrtí. Nakazí se přibližně 1 cestovatel z 25-30 tisíc, na indickém subkontinentě 1 ze 3 tisíců. V průmyslově vyspělých zemích se břišní tyfus stal vzácným onemocněním, a to především díky dobrým hygienickým podmínkám a kvalitnímu zdravotnictví. Většina nových případů v těchto zemích je importována cestovateli nebo imigranty. Problémem zůstává tyfus především v rozvojových zemích Asie, Střední a Jižní Ameriky a Afriky.
Doporučenou formou specifické ochrany proti této nemoci je očkování. Jedna dávka poskytuje imunitu na 3 roky.

Klíšťová meningoencefalitida

Dlouhodobě je Česká republika zemí s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy v Evropě. Téměř celé území naší republiky lze označit za endemické – tzn., jde o území s vysokým výskytem infikovaných klíšťat. Ta se vyskytují nejen v lesích, jak se mnozí mylně domnívají, ale stále více také v městských parcích, horských oblastech či v okolí vodních toků. Chránit očkováním je možné zpravidla již děti starší 1 roku a dospělé osoby.

Pneumokokové nákazy (zánět mozkových blan, zánět vedelejších dutin nosních, zápal plic)

Pneumokokové infekce jsou jedny z nejčastějších onemocnění v lidské populaci a mají velmi různorodý průběh od lehkých respiračních onemocnění, přes záněty dutin a středouší až po těžké zápaly plic a mozkových plen. Nemoc se šíří vzduchem od infikovaných osob, které nemusí mít žádné projevy onemocnění.

U rizikové skupiny dětí bylo zavedeno pravidelné nepovinné očkování, které výrazně snížilo výskyt invazivních pneumokokových onemocnění v této skupině. Očkování proti pneumokokům je navíc doporučeno osobám s chronickým onemocněním a seniorům. Zápal plic patří k nejčastějším komplikacím základního onemocnění (hypertenze, cukrovka, astma apod.) a příčinám úmrtí nejen seniorské populace. Dospělou populaci je možné očkovat proti invazivním pneumokokovým infekcím bez omezení z hlediska věku.

Plané neštovice

Plané neštovice (Varicella) jsou vysoce nakažlivé onemocnění postihující především děti. Onemocnění planými neštovicemi postihuje většinu dětské populace, je spojeno s karanténními opatřeními, jsou uzavřeny školy nebo školky. Virus planých neštovic (Varicella-Zoster) se přenáší vzduchem při kontaktu s nemocným člověkem. Přenos je velice snadný především v prostorech, kde je větší kumulace osob. Ročně v ČR onemocní 40-50 tisíc osob, převážně dětí. Virus planých neštovic je nebezpečný zejména pro těhotnou ženu, která v dětství onemocnění neprodělala nebo proti němu nebyla očkována. Infekce v prvních třech měsících těhotenství nebo během dnů kolem porodu může vážně poškodit plod, způsobit potrat či závažné onemocnění novorozence. Plané neštovice se projevují zvýšenou teplotou, celkovou únavou a četnou vyrážkou. Vyrážka se vysévá ve vlnách po dobu 2-6 dnů, svědí a postupně se mění v pupínky a stroupky. K výsevu dochází nejprve v oblasti hlavy (obličej, vlasy, víčka), později na hrudníku, někdy na celém trupu. U zdravých dětí probíhá onemocnění zpravidla bez komplikací, u dospělých je průběh onemocnění těžší a častěji vznikají komplikace – především u chronicky nemocných osob, oslabených osob po transplantaci, chemoterapii apod. Ochrana a prevence: Nejjistější formou prevence proti planým neštovicím je očkování. Vakcinace snižuje pravděpodobnost vzniku pásového oparu později v průběhu života. U dětí je možné spojit očkování proti planým neštovicím s očkováním proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. (↑)

Pásový opar

Po prodělaných planých neštovicích zůstává v těle „spící“ virus, který se po určité době může znovu aktivovat a způsobit pásový opar. Onemocnění postihuje nejčastěji osoby nad 50 let věku a častěji ženy. Vakcína Zostavax je určena pro osoby starší 50 let, a to k prevenci pásového oparu a postherpetické neuralgii.

Spalničky

Nečekalo se zřejmě, že budou epidemie spalniček na více místech různě po Evropě (r.2018), to již mohla být dávno vymýcená nemoc, kdyby nebylo odpůrců očkování u dětí. Přeočkování proti spalničkám se doporučuje cestovatelům starším 25 let věku, zejména při návštěvách zemí, kde neprobíhá plošné očkování (Asie, Afrika, Střední a Jižní Amerika). Vzhledem k odmítačům očkování se v Evropě a v USA v posledních letech vyskytují epidemie s desítkami tisíc nakažených a to i v oblastech, kde byly již spalničky v minulosti eliminovány. 

Příušnice

Příušnice (parotitida) jsou akutní virové onemocnění způsobující bolestivý zánět slinných žláz, provázený jejich zduřením. Zdroj nákazy: Zdrojem nákazy je infikovaný člověk, který je nakažlivý pro své okolí již před prvním projevem nemoci a také omezenou dobu po jejím prodělání. Příušnice se šíří kapénkovou formou (vzdušnou cestou). Inkubační doba je průměrně 18 dní, po nemoci si organizmus vytváří dlouhodobou až doživotní imunitu. Příznaky příušnic: Onemocnění se projevuje nejprve bolestí hlavy, únavou a vysokými teplotami, postupně se přidává bolestivé měkké zduření jedné nebo více slinných žláz (obvykle příušních, někdy také podčelistních a podjazykových). Infekce v dětském věku většinou proběhne bez dalších komplikací, s vyšším věkem se onemocnění častěji komplikuje zánětem centrální nervové soustavy (encefalitida, meningitida), slinivky břišní či zánětem pohlavních žláz (prsní žlázy, vaječníky, varlata). Trvalým následkem onemocnění může být ztráta sluchu a u chlapců po pubertě neplodnost. Ochrana a prevence: Nejúčinnější ochranou proti onemocnění je očkování. U batolat probíhá očkování kombinovanou vakcínou (proti příušnicím, zarděnkám a spalničkám) v rámci pravidelného očkování. Plošným očkováním bylo v České republice dosaženo mnohonásobného snížení nemocnosti. S ohledem na občasný výskyt lokálních epidemií posledních let v ČR (2006, 2012) se doporučuje očkování i dospělé populaci, která onemocnění neprodělala. Očkování v dospělosti je možné kombinovanou vakcínou proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.